Jak to celé začalo…

Bylo, nebylo. Za sedmero horami a sedmero řekami, někde uprostřed nádherné šumavské přírody chátrala vesnička s názvem Arnoštov (Ernstbrunn). Tato zchátralá vesnička byla založená společně se sklárnou roku 1808 a pojmenovaná podle ředitele krumlovského panství Ernsta (Arnošta) Meyera. Ale to je zase jiný příběh.

 Jednoho dne, někdy roku 2003 se mladý Honza rozhodl, že si udělá celodenní výlet. Naskládal si věci do svého batůžku a vyrazil. Cestou poslouchal štěbetání ptáčků a celý zamyšlený si ani nevšiml, že se dostal na nádherný palouček. Zvedl oči a uviděl ho – svůj život! Stál tam sám a opuštěný, polorozpadlý dům a že vypadal jak zámeček, tak mu toto jméno i zůstalo. Bylo rozhodnuto – toto bude moje budoucnost, tady si lehnu na pohovku a budu koukat na hvězdy, těšil se Honza. To však ještě netušil, co ho čeká….

Zdlouhavé bylo přemlouvání úřadů, zdlouhavá byla rekonstrukce, ale nakonec se vše povedlo. I díky skřítkům pomocníčkům, i díky roztančeným vílám, které každý večer unaveného Honzíka přemlouvaly, ať to nevzdává, ale hlavně díky jeho zámecké paní, která při něm stála a pomáhala mu ze všech sil. Obě srdíčka to nakonec zvládla a byl tu Zámeček.

A jelikož Honzíkovi a Táničce začalo být na zámečku smutno, začali pokojíky nabízet kolemjdoucím pocestným. Za chvilku se po okolí rozkřiklo, že existuje pohádkové místo, kde po překročení kouzelné hranice, necháš celý svůj svět za sebou a cítíš jenom to TADY a TEĎ. Přesně ten pocit, který Honzík zažil při prvním shledání.

Pocestný, kamarádi, známí se začali na zámeček vracet. A bylo tu plno a rušno a vše bylo dokonalé. Ale, jak už tomu v pohádkách bývá, našel se jeden skřítek, zlobivý, nazvěme si ho Bramlík. Ten začal na zámečku škodit. Jednou ucpal okapovou římsu a vytopil vstup do zámečku. Jindy zase odloupl kus lišty ze střechy a do zámečku zateklo. Dokonce povalil strom, který padl na střechu zámečku.

Honzík s Táňou začali být unaveni, nestíhali všechny ty opravy, nestíhali vařit pro všechny pocestné a velmi je trápilo, že už nemohou dát svým návštěvám vše ze svého srdíčka. A tak přestali pokojíčky nabízet a začali dveře do zámečku zavírat.

To se ale nelíbilo všem těm pocestným, co tady čerpali veškerou svou sílu pro svůj život. Dobíjeli se energií Honzíka a Táni. Až se jednou dva z nich rozhodli, že takto to už nejde a chtějí zámeček zachránit a splnit zámeckému pánu a paní sen o lenošení a koukání na hvězdy.

A tak jsme se rozhodli, převzít správu a provoz. A co Honzík s Táňou? Stále je tu potkáte, nedokážou jenom tak sedět, budou nás vést a pomáhat nám svými zkušenostmi. 

A pozor Bramlíku! Už je nás na tebe víc, a možná tě to s námi i začne bavit a přestaneš škodit 😊

Kdyby se ale náhodou znovu objevil a způsobil Vám nějaké nepříjemnosti v průběhu Vašeho pobytu, dejte nám vědět, my s ním promluvíme.

Krásný pobyt přejí Michal a Lenka